Po velmi netradičním roku, kdy se holky nemohly potkávat, směly světlušky a skautky z oddílu Kukaček v létě normálně vyrazit na tábor. Ten proběhl nedaleko Ronova nad Sázavou od 18. července do 1. srpna. Tábořiště jsme si opět vypůjčily od turistického oddílu z Hradce Králové.
První čtyři dny patřily pouze skautkám. Netrávily jsme je tradičně na táboře, jak tomu bylo v minulých letech. Letos jsme se vydaly na putovní tábor. Putování jsme započaly v neděli v Chotěboři u klubovny a naším cílem bylo tábořiště u Ronova nad Sázavou. Cesta nebyla nijak dlouhá, takže nebylo třeba pospíchat, ono to ani s těmi krosnami moc nešlo. Prvního den jsme došly před obec Jahodov, kde jsme si na okraji rozložily spaní na první noc.
Druhý den jsme pokračovaly do Žižkova Pole přes Českou Bělou. Většinu cesty jsme šly po turistických trasách, ale někdy jsme pro zkrácení cesty daly na mapu a zahnuly na jiné cesty. Tak se stalo, že jsme dvakrát brodily potok Bělá. Prve byla na vině rozbitá lávka, tak jsme se vyzuly a překonaly chladivé 2 metry. Následně jsme se usušily, ale to jsme ještě netušily, že o 50 metrů nás čeká to samé. Ne každá z nás se chtěla vzdát a opět překonat vodu bosou nohou. Sešlo se pár chytrých hlav, které přímo lišáckým nápadem překonaly vodní tok sucho nohou, díky systematickému umístění jednoho pařezu doprostřed toku. Dostat se na pařez suchou nohou nebylo díky vystupujícím kamenům takový problém, ale z pařezu následoval skok na protější břeh. Byla to taková tak akorát vzdálenost, kdy je dost možné, že skončíte těsně před břehem ve vodě, takže jsme odstranily zátěž ze zad, která byla přepravena těmi, co se nebály namočit a zbytek z nás se chystal na čin přímo hodný olympijským hrám. Nebudu tuto naší příhodu prodlužovat, nikdo se nenamočil a my pokračovaly dále. Když jsme se vymotaly z lesa, prošly pár luk, došly jsme do Žižkova Pole. Kousek za obcí jsme odbočily na polní cestu, která nás odvedla na spací místo, kde shodou okolností nedaleko tábořily skautky z Židlochovic, které nám nabídly vodu ze své studánky.
Třetí den jsme pokračovaly dále na Přibyslav, cestou jsme se zastavily u Žižkovy mohyly – pomníku husitského vojevůdce Jana Žižky. To jsme sledovaly červené turistické značení dle mapy, zvané Cesta Karla Havlíčka Borovského, to jsme ještě netušily, že ač oficiální cesta, bude zarostlá, jako by po ní naposledy kráčel právě sám Borovský. Ta houština začala po překročení Doberského potoka, který se dále táhl podél „cesty“. Občas se nám za krosnou sekly nějaké větvičky, ruce musely brzdit větve, které se se švihem od předchozí osoby vracejí na své místo. Bylo také nutné podlézt dva kmeny přes cestu, což s krosnou, která naprosto změnila těžiště vašeho těla, bylo komplikovanější, ale i tak jsme tyto menší strasti překonaly a došly do Přibyslavi.
Poslední nocování bylo už nedaleko tábora, kam jsme se hned ráno vydaly. Zde jsme měly krásný čas na odpočinek a ošetření drobných puchýřů, než ve čtvrtek večer dorazila druhá část tábornic – světlušky. Tak nám začala druhá část tábora.
Po tradičním zahájení tábora, kde jsme si společně zazpívaly oblíbené písně a zahrály hru, jsme den společně zakončily večerkou a šly spát. V noci se nám povedlo projít kouzelnou skříní do světa Narnie. Ten byl sužovaný krutou zimou, kterou způsobila zlá Bílá čarodějnice. Proto nás místní obyvatelé poprosili, abychom společně s Petrem, Zuzkou, Edmundem a Lucinkou Pevensieovými pomohli zemi osvobodit.
Nejdříve jsme se setkaly s panem Tumnusem, který nám pomohl se seznámit s Narnií. Také jsme se několikrát potkaly s panem Bobrem, kterému jsme pomohly postavit novou hráz, a oslavil s námi návrat Vánoc, které v Narnii nebyly přes 100 let. Díky tomu za námi přijel i Santa Klaus se svým sobíkem a obdaroval nás drobnými dárky. Poté začaly v Narnii tát ledy a přišlo jaro. To ale znamenalo, že jsme se musely začít chystat na boj s Bílou čarodějnicí, abychom vrátily Narnii mír. Nejdříve jsme si připravovaly zbroj, vyráběly jsme si štíty a bojové koule. Poté začala další příprava, a to výcvik, abychom byly schopné Bílou čarodějnici porazit. Což se nám po dlouhé a vleklé bitvě, kdy jsme byly i na pokraji sil nakonec povedlo a my tak vrátily Narnii jejím obyvatelům.
Kromě této nemalé pomoci Narnii bylo třeba zajistit i běžný chod tábora, kdy jsme pracovaly s pilou a sekerou a připravovaly tak dřevo, pomáhaly v kuchyni, nosily vodu a potraviny. Určitě také stojí za zmínku, že jsme podle tradičního receptu připravovaly tzv. Setonův hrnec, jenž je opravdu vyhlášenou lahůdkou – maso dělané v zemi za pomoci nahřátých kamenů.
Během tábora se jedné skautce podařilo složit zkoušku Tří orlích per. Tato zkouška se skládá ze tří částí – orlí pero mlčení, orlí pero hladu a orlí pero samoty, každá výzva se plní po dobu 24 hodin. Během tábora složily tři světlušky u slibového ohně svůj slib.
Letošek byl plný zážitků, které nám po roce nečinnosti opravdu chyběly. Na vše budeme navždy vzpomínat!
Kukačky