Některé akce se musí plánovat týdny dopředu a stejně nejsou tak dobré, jako akce, které vznikají spontánně. Díky letošní opravdu povedené zimě si po několika letech můžeme dopřát ryze zimní radovánky. Jako první jsem navrhl bruslení, ale to si nezískalo tolik fanoušků jako bobování a sáňkování. Takže jsme všichni popadli svoje dopravní prostředky a vydali se na kopec. Je pravda, že se nás zas tolik nesešlo, ale výčtem nás tam bylo: dvoje sáně, dvoje boby a jeden talíř. Nejprve jsme si dali pár testovacích jízd, kterými jsme si otestovali terén, který byl vynikající až na velmi hrbovatý konec trati. Ten byl hlavně na bobech velmi bolestivý, ale jezdci na sáních si nestěžovali a talíř tam ani nedojel. Poté jsme začali naší výzkumnou část, kdy jsme se snažili spojit naše prostředky, tak abychom byli dokonalá mašinka, která zvládne sjet dolů s co nejméně ztrátami. Jako hlavní tahouny jsme zvolili sáně, na které si sedli dva, další byli druhé sáně a následovali dvoje boby napojené na sebe. Většina pokusů dopadlo tak, že se jezdci na bobech během jízdy vyklopili, jedním jsem byl já, a dolů dojeli jen sáně. Párkrát jsme se nedostali ani do půlky kopce, nejčastější příčina byla výrazná nerovnost tratě. Proto jsme museli svojí konstrukci poopravit. Výsledkem byly jedny sáně se třemi jezdci a dvoje boby za nimi. Tato kombinace se ukázala jako nejlepší, ale ani tak se nám nepodařilo, aby všichni z nás dojeli až dolů. Nezbývá nám nic jiného než zase někdy vyrazit a pokračovat v našem výzkumu…
Hecy