Jak jsme vyrazily druhý květnový víkend na výpravu? Původně jsme měly naplánovanou výpravu na celý víkend, ale počasí nám nepřálo, tak jsme naše plány změnily a nebylo to o nic míň super výprava.
Sešly jsme se už v pátek v naší klubovně, protože v sobotu brzo ráno jsme šly na autobus směr Humpolec, tak nám společná cesta po ránu z klubovny přišla příjemnější. Ráno jsme tedy vstaly, posnídaly, zabalily se a vyrazily směr náměstí, kde jsme čekaly na bus. Na výpravu jsme jely pouze jako družina, takže nás nebylo mnoho a krásně jsme si v autobuse sedly. Ve Věži k nám přistoupil nějaký oddíl skautů a to byl opravdu plný autobus. Po necelé hodině jsme se dostali do Humpolce.
Tam jsme vyrazily směr náměstí, kde jsme si u infocentra nastudovaly trasu cesty. Měly jsme sebou sice mapu, ale ta nebyla tak podrobná, abychom v ní viděly ulice. Měly jsme se dostat k židovskému hřbitovu, kde začínala turistická značka, po které se vydáme až na Lipnici. Po cestě byly informační cedule k různým zajímavostem, přečetli jsme si tak právě o místním židovském hřbitově, místních pověstech a nejstarších stromech v okolí.
Hrady jsou vždy na kopci a my mířily na Orlík, takže jsme vyšláply kopec a ocitly jsme se v krásném lese. Byla nutnost si udělat pauzu, na chvíli se posadit a načerpat tu energii, která místem proudila. Při svačině jsme pozorovaly veverky, jak si hrají na kmenech stromů. Na hrad to bylo jenom kousek, zaplatily jsme vstupné a hrad si prošly. Vyšplhaly jsme až na rozhlednu, která byla postavena podél staré zřícené zdi. Tam jsme v dálce viděly cíl naší cesty, Lipnici.
Nebylo už času na zbyt a my se daly do hledání další turistické značky. Tu jsme našly až trošku dál, než nám ukazovala mapa, ale nenechaly jsme se zviklat a vyrazily k naší první zastávce, Vorlovské myslivně, kde A. B. Svojsík napsal bibli českých skautů – Základy Junáctví. Cestou jsme pozorovaly okolí kolem nás a viděly jsme tak spoustu obyvatel lesa a zajímavých rostlin. Srnku, která nám přeběhla přes cestu, strakapouda hledajícího potravu a běžícího zajíce. Potkaly jsme také mnoho hmyzu.
Po cestě se nám kapánek zatáhlo a začalo pršet, tak jsme vytáhly pláštěnky a pokračovaly dál. Na obědovou pauzu jsme se zastavily na pokácených kmenech a protože ustal déšť, poklidily jsme si pláštěnky. Po dešti se krásně pročistil vzduch, což nám dodalo novou energii. K myslivně jsme došly po chvilce, jen jsme se musely kapánek vrátit, když jsme po naší zkratce špatně zabočily. Myslivnu jsme si prohlédly a vyrazily na další zastávku k pomníku Jiřího Wolkera, který se na tomto místě v roce 1916 zúčastnil skautského tábora právě pod vedením Svojsíka. Cestou jsme šly kousek po silnici a pak odbočily na lesní cestu. Pomník se nacházel nedaleko. Bylo to opravdu krásné místo. Posadily jsme se u stolu a v místním deníku zanechaly zprávu, jak se nám místo líbí, a jak bychom rády na takovém místě také prožily tábor.
Vyšly jsme z lesa a už jsme viděly před námi na kopci hrad Lipnici. Po prašné cestě jsme došly k městu a poté jsme šly do kopce až na náměstí. Jo! Dokázaly jsme urazit tu cestu, která se zdála z rozhledny Orlíku tak nekonečná. Na Lipnici jsme jít nechtěly, tak jsme si společně koupily zmrzlinu a sedly na náměstí. Autobus nám měl jet až za hodinu, tak jsme měly dost času. Nebe se zatáhlo a začalo opět krápat, tak jsme se přesunuly na zastávku. Jely jsme autobusem do Brodu a poté vlakem do Chotěboře. Společně jsme vyrazily do klubovny, kde jsme přespaly do neděle, ale nejdříve nám Lízátko s Bubáčkem uvařilo fantastické rizoto.
Tak taková byla naše výprava!
Amazonky