Z pátka 10. 5. na sobotu 11. 5. se oddíl Sokolů vydal na výpravu do Krucemburku a jeho okolí. Páteční večer jsme se sešli v Chotěboři, odkud jsme se vlakem a poté i autobusem dopravili do Krucemburku, kde se měla celá výprava odehrávat. Po příjezdu jsme si zahráli pár her a následně se šli ubytovat do Krucemburské klubovny. Bohužel ještě ten večer si jednoho z našich členů odnesli zlí bandité a vzali ho k sobě do zajetí. Vydali jsme se ho tedy zachránit -to se nám následně i podařilo. Po tak náročném večeru jsme si na noc poslechli příběh o Eskymácích a lovení medvědů a ulehli do spacáků.
Sobotní ráno jsme se po budíčku nasnídali a začali si balit na cestu za Jurajem, s kterým jsme se měli utkat v souboji. Za dukáty, které jsme po celý rok poctivě získávali na schůzkách za dobré chování a na výpravách za dobré výkony, nám byla nabídnuta možnost si zakoupit pár užitečných věcí s sebou na cestu. A tak jsme si koupili sekyrku, rýč a kotlík na vaření a vydali se na naši pouť. Za krátký úsek naší cesty jsme narazili na zraněného panoše. Ošetřili jsme ho a zjistili, že ho napadl jeden z Jurajových kumpánů. Nechtěli jsme tedy ztrácet čas, aby se nestalo nic někomu dalšímu a pokračovali v cestě. Během ní jsme si vyzkoušeli naši fyzickou zdatnost, při šplhání na stromy, dozvěděli se, jaké je oblíbené jídlo každého jednoho z nás a spoustu dalších věcí. Také jsme se zastavili na louce, kde jsme rozdělali ohniště a uvařili si k obědu rizoto. Nakonec -cca. po 8 kilometrech chození- jsme došli na místo, kde jsme se měli setkat s Jurajem. K našemu neštěstí (nebo možná naštěstí) se Juraj nedostavil a tak jsme zápasili pouze mezi sebou, za účelem procvičit naše bojovnické dovednosti. Po skončení zápasů nám už nic nebránilo se vrátit zpět do klubovny. Tam jsme si dobalili zbytek věcí a vydali se na autobus, který nás odvezl zpět do Chotěboře.
Po výpravě jsme byli všichni správně unavení a moc jsme si ji užili.
Sokoli