Podle mého existují dva typy lidí. Ti, kteří milují cestování vlakem, nebo ti, co ho nesnáší. Já ho miluju, je sice pravda, že se v několika příkladech musíme hodně povznést nad dopravními společnostmi, které tuto přepravu zajišťují, ale i tak je to jeden z nejlepších druhů přepravy. Každopádně jsme se 23. září s naším roverským kmenem zúčastnili soutěže Křížem krážem republikou, ve které je za úkol ujet co nejdelší trasu za 24 hodin vlaky Českých drah, splnit nějaké bonusové úkoly a navštívit tajná místa. Takže opravdu dobrá výzva pro nás. Jelikož Chotěboř není zrovna strategické místo, tak naše plánovačka trasy – Míša, zvolila pro start Pardubice. Rozhodli jsme se, že pojedeme posledním vlakem, abychom stihli ještě naši schůzku, po které jsme se dozvěděli, že nám vypadl Blesk, takže jsme měli jedno volné místo. To se nám podařilo obsadit díky našim přesvědčovacím dovednostem Vaškem. Což bylo dobré, ale značně jsme nedomysleli, že jsme si předem zakoupili jízdenku přímo na míru. Když ale nějaké věci neřešíte, vyřeší se sami. Proto jsme na sebe nechtěli zbytečně upozorňovat, tak jsme se snažili splynout s davem a začali jsme hrát na kytaru. Nejsme velcí hudebníci, ale bylo hezké, když nám ostatní cestující za naši snahu zatleskali. Během jízdy jsme také upadli do mdlob, když jsme při zběžné kontrole sociálních sítí zjistili, že jsme se díky sdílení naší předsoutěžní fotky stali „slavnými“. V Pardubicích na nádraží jsme měli necelou hodinu času, tak jsme ho věnovali posledním přípravám. Mimo jiné vznikl krátký vlog, o kterém bych neměl moc psát, protože nejmenovaná autorka nebyla přesvědčena o tom, že je pro to vyvolená. Nebylo to mistrovské dílo, ale takový začátečnický počin, já jsem měl tu čest to natáčet. Takže Šárka zahájila naší soutěžní náladu na sociálních sítích. Ještě jsme potkali pár konkurenčních týmů a nových skautských tváří. Dle plánu naše první spojení bylo do Ostravy. Bohužel se nám nepodařilo uloupit kupé, abychom byli pohromadě, ale měli jsme dost štěstí, že jsme si sedli. Já seděl s holkami v kupé, kde seděli dva týpci, kteří žijí v Irsku a do Čech přijeli na skok. Bylo zajímavé si s nimi povídat, místo spaní, kterého si užívala druhá část naší skupinky. V Bohumíně jsme se museli přestěhovat do přední části vlaku, čímž jsme přišli o svůj komfort a skončili jsme zaseklý v uličce až do Českého Těšína. Člověk měl docela problém za celou cestu najít něco jako průvodčího, ale nějak jsme, dle mého, nejhorší část přežili. V Českém Těšíně se nám podařilo přestoupit na vlak mířící do nějakých Albrechtic, což mělo být jedno z tajných míst. Když jsme vystoupili, bylo hodně brzké ráno, takže nám ani nepřišlo divné, že průvodčí na nás hledí spíše jako přízrak z jiného světa. Když jsme sešli do podchodu, docela jsme se zarazili, protože tam, kde měli být dveře, bylo něco vzdáleně připomínající dveře od trezoru, které jako by říkali, ani nás nezkoušej otevírat. Štěpa to zkusila, a k překvapení všech se dveře otevřely. Za nimi se nacházelo asi tisíc schodů, po kterých jsme vyšli nahoru, kde se ukrývalo snad nejhnusnější nádraží na světě, ale co, bylo to tajné místo. Přesněji řečeno, tajné místo byla nějaká rozhledna, kterou jsme se rozhodli najít pomocí moderní techniky. Když jsem do mobilu zadal požadované údaje, myslel jsem, že mě švihne. Na rozhlednu to bylo přes 70 kilometrů. Takže jsme byli ve špatných Albrechticích, ale poznali jsme nejošklivější nádraží v České republice s překrásným diamantem na stěně. Potřebovali jsme nějak zmírnit naši ztrátu, tak jsme si našli nejbližší vlak, abychom mohli pokračovat dál v našem plánu do Znojma. Cestou jsme narazili na výluku a zájezd seniorů, což nás vylekalo. Překvapivě nás ani jedno nijak neomezilo, takže jsme nabití novou energií získanou krátkým spánkem ve vlaku vyrazili do Znojma hledat tajné místo. Dle nápověd jsme vyluštili, že se jedná o nějakou sochu anděla. První, co jsme našli to samozřejmě nebyla, takže jsme vesele pokračovali v pátrání, které nás dovedlo až do historického centra, které bylo vážně překrásné. Tam jsme objevili sedícího anděla, který nebyl zrovna hezký, ale dle všech indicií to měl být on, ale nemohli jsme najít žádný QR kód, který jsme museli vždy na tajném místě vyfotit. Jeho přečtením se potvrdila naše přítomnost, to se ale nestalo, protože jsme hledání s velkým neúspěchem museli vzdát. Náhradou nám byl krásný výhled na pivovar a rotundu. Čas utíkal a my museli na vlak, který nás odvezl směr Hradec Králové k dalšímu tajnému místu, parnímu stroji. Po cestě vznikla nová revoluční hra do vlaku, která jednou pro vždy změní cestování. Během ní si vyzkoušíte různé dovednosti jako kotoul ve vlaku, nenápadný pád v uličce, seznámení s jinými cestujícími a jedení velkého množství sladkostí najednou. Díky ní nám cesta utekla, a my se ocitli v Hradci Králové za velmi deštivého počasí. K našemu tajnému místu jsme museli popojet MHD, takže jsme nepromokli úplně, ale jen skoro. Naštěstí tady se nám podařilo QR kód najít hned, ale problémem byly naše mobily, přesněji aplikace, které kódy čtou. Ale díky soupeřům, které jsme na místě potkali, se nám podařilo kód naskenovat, takže jsme se mohli vypravit zpět na nádraží. Protože nám náš naplánovaný vlak ujel, vymysleli jsme si novou trasu, a to do Prahy. K ukrácení dlouhé chvíle, jsme se rozhodli splnit bonusový úkol, vytvořit z našich těl slovo. Rozhodli jsme se pro slovo latrína, nutno tady podotknout, že jsme všichni žili v dojmu, že po písmenu r se píše ypsilon, ale protože toto slovo pochází z latiny, způsobila naše nevědomost hrubku, což jsme zjistili až velmi pozdě. Ve vlaku do Prahy jsme tzv. mleli z posledního a moc nám nepřidával ani nepříjemný exdistributor kuřáckých potřeb, který si nás vyhlédl a z nějaké ho důvodu rozhodl obtěžovat svými nevhodnými proslovy. Každopádně jsme v Praze absolvovali poslední přestup, který byl velmi bleskový. Našli jsme si volné kupé a celé si ho zabrali. Moc si z cesty nepamatuji, takže to tak trošku přeskočím na fázi, kdy jsme dojeli do Havlíčkova Brodu, kde na nás čekali dva hodní tatínci, kteří nás dopravili domů do Chotěboře. Celý zážitek bych hodnotil velmi kladně, zvláště pak po zjištění, že jsme se umístili na krásném 68. místě s 1264,5 body.
Hecy