Letošní rok jako pro většinu lidí byl i pro nás velmi netradiční. Po tříměsíční pauze jsme se stihly v červnu jenom párkrát potkat a už jsme tady měly červenec. A ten je pro nás ve znamení letního tábora. Na ten letošní jsme vyrazily od 18. července do 1. srpna k Přibyslavi. Tábořiště jsme si vypůjčily od turistického oddílu z Hradce Králové.
První den na tábořiště dorazilo vedení a skautky. Navzdory nepříznivému počasí jsme se všechny úspěšně zabydlely. Poté následovala cesta pro jídlo, kterých jsme si během tábora užily několik. Druhý den jsme se daly do drobných úprav a oprav tábořiště. Došly jsme také pro dřevo, které jsme musely pořezat a nasekat, jinak bychom se nedočkaly teplého obědu. Odpoledne to vypadalo, že se počasí umoudřilo a my tak mohly začít stavět náš nový stan – wigwam, to je větší stan kupolovitého tvaru. Protože jsme neměly velké zkušenosti se stavbou, měly jsme po ruce návod, který nám byl nápomocný, ale po konci stavby jsme všechny uznaly, že návod nepopisuje zrovna nejpřímější a nejrychlejší možnost stavby. Největším naším mínusem bylo, že nás není mnoho vysokých, ale chytře jsme si poradily a po 2 hodinách stavby a několika přestávkách, jsme měly stan postavený.
Třetí den dopoledne se nesl v duchu oprav podsadových stanů, aby měly kde spát světlušky, které večer přijedou. A za odvedenou práci přišly koláče, tedy přesněji pizza. Letos jsme totiž měly opravdu vymazlenou kuchyň, součástí kamen byla i trouba k pečení, takže jsme nechtěly lelkovat a hned jsme jí vyzkoušely. Tento zátěžový test vydržela a ještě kromě oběda se nám upekly housky k večeři. Oproti předešlým dnům sluníčko zesílilo, krásně vyschly všechny louže a mokré věci. Zkrátka bylo ideální počasí na koupání. Sice jsme neměly poblíž žádný rybník, ale hned pod táborem nám tekla Sázava, což bylo na osvěžení ideální. I plavat tam šlo, určitě stojí za zmínku přírodní protiproud, díky kterému jsme se pořádně zapotily, aniž bychom se hnuly z místa. Po krátkém oschnutí už k nám přijížděly světlušky a nám tak začala další část tábora.
Po večeři jsme se přesunuly do wigwamu, kde na nás čekal zahajovací oheň. Společně jsme si u táboráku zazpívaly a po společné večerce jsme se vydaly do spacáků. A jako mávnutím kouzelného proutku jsme se přenesly do kouzelnického světa. A není to náhoda, že holkám ještě před táborem přišel dopis přímo ze Školy čar a kouzel v Bradavicích.
Než studentky
do školy nastoupily, navštívily Příčnou ulici, kde si v kouzelnických obchodech
musely za vydělané galeony (čarodějnické peníze) pořídit veškeré vybavení,
které ve škole čar a kouzel budou potřebovat. Po večeři holky společně odešly
na nástupiště 9¾, z kterého se vydaly přímo
do školy. Tam je už vítal učitelský sbor, v čele s ředitelem Brumbálem.
Poté, co nové studentky přestaly obdivovat levitující svíčky v jídelně,
přišlo na řadu rozřazení do čtyř kolejí – Havraspár, Mrzimor, Nebelvír a
Zmijozel. Každá z kolejí dostala úžasné čarodějky, které jí až do konce
tábora dělaly čest, a hlavně se snažily o získání školního poháru, právě pro
svoji kolej. Kromě učení zaklínadel a čarování studentky zkoušely věštit
budoucnost, hledaly kouzelné tvory a bojovaly s drakem v kouzelnickém
turnaji.
Kromě toho jsme několikrát navštívily
Medový ráj (místní cukrárna), kde bradavické studentky utrácely své galeony. Na
závěr proběhla rozhodující bitva o vlajky kolejí, která zamíchala s celým bodováním.
Důležitá byla rychlost, schopná obrana a znalost zaklínadel. Ač byl celý souboj
napínavý a všichni pro svojí kolej udělaly maximum, vítěz mohl být jen jeden. A
tak letošní školní pohár vyhrála kolej Mrzimor.
Kromě kouzelnických radovánek bylo třeba zajistit i fungování tábora, takže se holky zapojily do přípravy dřeva, drobné pomoci v kuchyni, nošení vody a potravin. Určitě také stojí za zmínku, že nám skautky s láskou připravily ke svačině lahodný jablečný štrůdl, na který se jim více jak půlku tábora sbíhaly sliny!
Během tábora se jedné skautce podařilo složit zkoušku Tří orlích per. Tato zkouška se skládá ze tří částí – orlí pero mlčení, orlí pero hladu a orlí pero samoty, každá výzva se plní po dobu 24 hodin. Tři světlušky si splnily zkoušku tří kapek rosy. Pro získání první kapky musely být šest hodin mimo tábor, pro získání druhé kapky se vydaly na cestu dlouhou 5 km, po cestě si musely všímat okolí a plnit další drobné úkoly, pro získání třetí kapky musely navštívit večer opuštěné místo a přinést důkaz. Během tábora složily tři světlušky u slibového ohně svůj slib. A z šesti nejstarších světlušek se staly skautky.
Letošek byl plný zážitků, na které jsme se letos těšily o kousek více než jiné roky. Na vše budeme s úsměvem vzpomínat!
Kukačky