Výprava 12. oddílu do Žďáru nad Sázavou

O víkendu 25. – 27. listopadu 2016 jsme vyrazily celý oddíl, skautky i světlušky, na výpravu do Žďáru na Sázavou. Po příjezdu a ubytování v klubovně místních vodních skautů jsme si vyslechly pohádku O lakomé Barce. Ale aby to nebylo tak snadné, z pohádky jsme slyšely jen asi polovinu a zbytek jsme musely dohrát jako scénku, která se nám celkem vydařila. Po našem menším výstupu jsme si vyslechly, jak pohádka dopadla v knížce. A protože už bylo pozdě, odebraly jsme se ke spánku. Ráno nás čekala netradiční rozcvička na schodišti a po ní sní- daně. Dnes jsme měly naplánovanou dlouhou cestu po okolí Žďáru, a tak jsme si k obědu připravily bagety. První na cestu vyšly skautky, které dostaly 100 Kč, a úkoly, jež měly postupně otevírat a plnit a k tomu ještě tvořit šipkovanou světluškám. Jeden z úkolů byl např. obstarat si křídy na celou trasu nebo zaslat pohlednici na adresu klubovny. Světlušky si zatím zahrály v klubovně pár her a pak se vydaly sledovat skautky. Ani ony nebyly ochuzené o plnění úkolů, které jim připravovaly skautky po cestě. Měly například zjistit název ulice, ve které se nacházejí, nebo zazpívat kachnám. A kudy vedla naše stezka? Skautky nás nejprve zavedly na Zelenou horu, kde nás čekal oběd. Naše kroky vedly k zámku, kde jsme ale přehlédly pár šipek a trochu se ztratily. Dál byla cesta dlouhá, až za město k soše Hamroně, kde následovala delší přestávka. Po zjištění, že cíl naší cesty socha koně – je nedaleko, nás nemohlo nic zastavit. Na místě nás čekalo shledání i se skautkami, které nám daly poslední úkol – rozesmát je. Po splnění možná nejtěžšího úkolu jsme se vracely zpět do klubovny a skautky ještě čekal jejich poslední úkol. Po šťastném návratu jsme odpočívaly a chystala se večeře. Po ní následoval hudební program. Seděly jsme všechny v kroužku a posílaly si syrovou cibuli. Když Štěpa libovolně přestala hrát na kytaru, tak ta, které zůstala cibule v ruce, si musela kousnout. Hra nás velmi bavila, a dokonce jsme zjistily, že syrová cibule nechutná zas tak zle. Zbytek večera jsme si už jen tak zpívaly, a nakonec se uložily ke spánku. Ráno nás hned po snídani čekalo balení a úklid kluboven. Cesta domů nám utekla rychle. Už teď se těšíme na další společně strávený víkend. Na závěr bychom rády poděkovaly paní Evě Drahozalové, která se nám nabídla a pomohla nám s dopravou věcí na místo.