Možná si někdo pamatujete, že v letech 2006, 2008 a 2010 se náš oddíl účastnil Závodu vlčat a světlušek a dostal se až do celostátního kola, kde se umístil dvakrát na 3. a jednou na 5. místě. Po pauze v roce 2012 jsem se rozhodli, že se letos pokusíme obnovit zašlou slávu a závodů se opět zúčastníme s maximálním nasazením. Letos se na Vysočině konalo 5 základních kol, ze kterých jsme si vybrali kolo na základně nedaleko Vojtěchova u Bystřice nad Pernštejnem, které se konalo 2.-4. května. Po poctivé přípravě jsme v pátek vyrazili v dobré náladě vstříc závodům vlakem do stanice Rovné-Divišov. Odtud je to do místa konání závodů asi 4 km. Přestože se celou cestu v dáli blýskalo a vypadalo to, že bude pršet, déšt se spustil až ve Vojtěchově, Zde jsme na narazili na hodného chalupáře, který se nabídl, že nás dovede na místo. Bohužel ( nebo bohudík ) pršelo opravdu hodně, takže jsme dorazili na místo úplně promočení. K našemu údivu se jednalo o klasické tábořiště, kde byly jenom vojenské hangáry a tudíž minimální šance na usušení. Rozhodli jsme se využít nabídku onoho hodného pána, který tušil, že tam jsou bojové podmínky a vrátili jsme se zpět do vesnice. Onen hodný pán nám řekl, že to nějak uděláme a představil se jako Josef. Poté nás vzal do místnosti, kde hořel krb. Zde nám nabídl azyl. Svlékli jsme se z mokrých věcí, které si na usušení odnesl Josefův bratr Libor, bydlící v sousední chalupě. Večer byl naprosto pohodový, Josef s Liborem se o nás starali jako o vlastní a dokonce nám donesli i buřty na opečení. Asi si umíte představit nadšení desetiletých kluků, když mohou opékat buřty nad ohněm v krbu. Po večeři jsme Josefovi předvedli, jak umíme vázat uzly a kolem poté se pomalu uložili ke spánku. Josef se divil, že nám nevadí spát na zemi, ale my jsme byli úplně nadšení, protože na zemi spíme běžně a zde to bylo pěkně v teplíčku u hořícího krbu. Ráno nám Libor donesl suché oblečení a my jsme plni sil mohli odejít na místo závodu. Přestože byla zima a počasí spíše březnové, než květnové, podařilo se nám zvládnout všechny disciplíny, jako například zdolání lanové dráhy, poznávání rostlin a živočichů, orientace v mapě, stavbu stanu, skautské znalosti a ošetření raněného. Díky téměř plnému počtu bodů ze všech stanovišť se bodů se nám podařilo vyhrát a postupujeme tak do krajského kola, které se koná 24. května ve Žďáře nad Sázavou. Pevně věříme, že zde budeme stejně úspěšní jako v základním kole.
Na závěr mi dovolte, abych co nejpokorněji poděkoval panu Josefu Růžičkovi z Brna, který naprosto bez váhání nechal přespat ve své chalupě nechal přespat sedmičlennou skupinu skautíků, které nikdy předtím neviděl.
Za to mu patří velké díky!
Zdeněk Matějka – Miki