28.10.2017

Historie

Počátky skautování v Chotěboři (1920–1929)

Počátky skautování v Chotěboři sahají až do začátku 20. let 20. století. Za jeho vznikem stojí skupina nadšených studentů reálného gymnázia v Chotěboři v čele s Karlem Gürthem (zakladatel chotěbořského skautingu). Tato skupina oslovila gymnasiálního profesora tělocviku Jindřicha Dřevíkovského, zda by se jich jako skautů ujal. Chotěbořští skauti na začátku pracovali jako jeden oddíl, do činnosti se po návratu ze zkušené zapojil i Josef Firkušný – Orion, jeden z nejvýznamnějších chotěbořských činovníků. Dalšími významnými činovníky byli Bohuslav Kořínek a Sláva Kohoutová.

1. oddíl chotěbořských skautů v roce 1925


Předválečné a válečné období (1930–1940–1945)

Předválečné období chotěbořského skautování bylo ve znamení bohaté činnosti. Od roku 1931 chotěbořští skauti a skautky na svých setkáních s velikou úctou a vroucností zpívají píseň „Můj rodný kraj“, která se stala jejich hymnou. Chotěbořské skautky od roku 1932 vedla Karla Polláková, v letech 1936–1940 převzal po Orionovi vedení střediska Jaroslav Artweger. V tomto období se počet skautů pohyboval kolem 15–45 členů. V roce 1940 byl však skauting poprvé zakázán, ve válečném období se chotěbořští skauti scházeli při různých příležitostech u bratra Oriona v „Hotelu Firkušný“ na náměstí v Chotěboři.

Z družinové procházky do údolí řeky Doubravy

Chotěbořští roveři na výletě ve Staré Boleslavi 1939


Poválečné období (1945–1950)

Poválečné období (činnost 1945–1948) je spojeno s velkým nárůstem členské základny (360 členů v 11 oddílech!) a novými jmény Zdeněk Kašpar (vedoucí střediska 1945–1946), Bedřiška Málková (Trkalová), Josef Uchytil a Vilém Eckhardt. Od roku 1946 vedl chotěbořské skauty opět Jaroslav Artweger, protože Zdeněk Kašpar se stal okresním velitelem. Z významných událostí tohoto období lze připomenout návštěvy prezidenta republiky Edvarda Beneše (1946) a světové náčelní skautek Olave B-P (1946). S komunistickým převratem na počátku roku 1948 se situace skautů značně zkomplikovala a v průběhu let 1948–1950 byla postupně činnost Junáka ukončena a zakázána.

 


Po Pražském jaře (1968–1970)

V čase po tzv. Pražském jaře byl vytvořen prostor pro znovuobnovení skautské činnosti. I chotěbořští aktivně v období 1968–1970 skautovali. Objevuje se zde i jméno Vladimíra Moravce v roli zástupce vedoucího střediska Jaroslava Artwegera. V Chotěboři pracovalo celkem devět oddílů. Činnost byla v roce 1970 ukončena v důsledku nástupu procesu tzv. normalizace.

 


Po sametové revoluci (1990–1993)

Nadšení po tzv. Sametové revoluci se projevilo i poměrně velkým rozsahem členské základny a počtem oddílů fungujících v roce 1990 (12 oddílů v Chotěboři a okolí). Vedoucím střediska byl zvolen Vladimír Moravec (středisko vedl v letech 1990–1992). Rok 1990 byl ve znamení oslav a střediskových akcí a tábora. V letech 1991–1993 byla činnost běžná, na konci roku 1992 byl vedoucím střediska zvolen Stanislav Pokorný. Během času letních prázdnin došlo bohužel ke konfliktu mezi některými činovníky střediska, což vedlo k rozdělení střediska Doubravka na dvě. Počínaje zářím 1993 tak v Chotěboři pracují skautská střediska Doubravka a Via.


Období 1993–1995 (události ve stř.Doubravka, události ve stř.VIA)

Z důvodu přehlednosti je historie obou středisek popsána odděleně, jak však vyplývá z textu, řada akcí byla i společných. Vedení střediska Doubravka se ujal Josef Uchytil, vedení střediska Via Petr Hájek. Středisko Doubravka na začátku tohoto období sdružovalo 2., 4., 6., 8., 12. oddíl (2. oddíl ukončil svou činnost záhy) a oddíl dospělých (OS), středisko Via v tomtéž období 1., 5., 7. a 10. oddíl.


Období 1995–2000 (události ve stř.Doubravka, události ve stř.VIA)

V průběhu tohoto období se vedoucím střediska Doubravka stal Zdeněk Matějka – Man (středisko vedl v letech 1995–2006) a vedoucími střediska Via nejdříve Eliška Pavlíková – Hini (středisko vedla v letech 1996–1998), později Zdeněk Karas – Roy (středisko vedl v letech 1998–2003). V roce 1995 proběhly společné oslavy 75 let skautingu v Chotěboři, ostatní události jsou víceméně spojeny buď se střediskem Doubravka, nebo Via.


Období 2000–2006 (události ve stř.Doubravka, události ve stř.VIA)

Na začátku tohoto období došlo k četným obměnám ve vedení oddílů a k oslavám 80 let skautingu v Chotěboři. To je de facto poslední záznam z almanachu z roku 2000. Ve středisku Via v té době pracují tři oddíly (5. oddíl vlčat a skautů, 10. oddíl světlušek a skautek a oddíl dospělých – OS), ve středisku Doubravka pět oddílů (4. a 6. oddíl vlčat a skautů, 8. oddíl roverů a rangers, oddíl dospělých – OS a 12. oddíl světlušek a skautek). V roce 2003 převzal vedení střediska Via Vladimír Trčka – Baghýra (vedl středisko Via v letech 2003–2006). Kromě samostatných aktivit středisek popsaných v událostech již byla řada akcí obou středisek společných. V roce 2005 již bylo zřejmé, že pracovat ve dvou střediscích za současné situace, kdy usilujeme o přízeň společnosti v konkurenci celé řady dalších volnočasových aktivit, je poměrně neefektivní. Na sklonku roku 2006 tedy došlo k zásadnímu rozhodnutí sloučit obě střediska opět pod jedno.


Období 2007–2010

Na počátku roku 2007 proběhl společný sněm, na němž bylo spojení středisek stvrzeno a zvolena SRJ, Vedoucím střediska Doubravka se stal Jan D. Bláha – Gandalf, jeho zástupci Zdeněk Karas – Roy a Ondřej Kozub – Glum.

Na začátku roku 2009 došlo ke dvěma změnám: 1) středisko Doubravka opustilo ORJ Havlíčkův Brod a od 1. ledna se stalo jednotkou přímo pod KRJ Vysočina, 2) byl redukován počet oddílů ve středisku: 5., 8. a 10. oddíl zanikly a vznikl Roverský kmen Chotěboř vedený Jakubem Hájkem (Rysem). V listopadu 2009 proběhl další sněm, z vedení střediska odstoupil Zdeněk Karas – Roy (zůstal nadále registrátorem střediska), jinak jeho vedení zůstalo zachováno.

V roce 2010 oslavili 20 let nepřetržité skautské činnosti a 90 let skautingu v Chotěboři. Při té příležitosti se uskutečnila celá řada akci – DZS pro celou Vysočinu, Lanový ráj IV a další připravované akce. Vedle upomínkových předmětů byla vydána rozsáhlá kniha „Skauting v Chotěboři“ mapující 90 let skautingu v našem městě a poskytující informace o současném dění ve středisku. Na konci listopadu 2010 Náčelnictvo Junáka na návrh SRJ a člena SO Josefa Uchytila schválilo členství skautek Hany Včelové a Anny Kopecké ve Svojsíkově oddíle.

Dne 7. ledna 2011 proběhl sněm, na němž byl novým vedoucím střediska zvolen Tomáš Linhart – Prófa, jeho zástupcem František Šimon ml. – Hogan. Jan D. Bláha – Gandalf se rozhodl dále ve středisku aktivně nepůsobit.


v únorových dnech roku 2009 zasypaných sněhem zpracoval Gandalf, aktualizováno v červenci 2010 a lednu 2011