Natáčení dokumentárního filmu Jednou skautem, navždy skautem

„Svým filmem se vracím do dětství, kdy jsem byla jednou ze skautek. Měli jsme příležitost rozvíjet nejen sebe, ale i své okolí, tvořit lepší svět tím, že jsme brali svůj život do vlastních rukou. Ráda bych snímkem upozornila na ty, kteří v této moderní době hledají štěstí v pomoci druhým a v upřímném přátelství. V naší společnosti, která se ocitá v krizi hodnot, jsou skautské ideály, čest a pravda, důležitější než kdy dřív,“ říká režisérka Olga Malířová Špátová.  

Byl slunečný jarní den, když mi zazvonil telefon. Podívám se na displej, který oznamuje, že volá Brambůrka – tisková mluvčí Junáka. S mírnou obavou telefon zvedám. Na druhém konci se ozve Bramburky milý hlas, který mi pokládá jednoduchou otázku – měl by váš oddíl zájem o účinkování v dokumentárním filmu o skautech, který natáčí Česká televize? Prý jsme šikovný oddíl, který má spoustu rozmanitých aktivit. Jednalo by se hlavně o natáčení našeho Skautského dobrého skutku. Jsem trochu zaskočena, i když mile. Říkám jí, že to musím probrat s ostatními a že se jí obratem ozvu. Nejdřív volám Šárce, která mi nadšeně vypískne do ucha, že takovou nabídku nemůžeme odmítnout. Druhý hovor je směřován Bobovi, který je hlavním organizátorem letošního Dobrého skutku. Ač je čas oběda, i on mi zvedá telefon a zaskočen sdělením s natáčením po úvaze souhlasí. A tak i já potvrzuji Báře, že s námi na natáčení mohou počítat, ona jen doplní, že dál se budeme domlouvat už přímo s paní režisérkou Olgou Malířovou Špátovou.

Přiblížil se termín našeho Skautského dobrého skutku a s Olgou jsme si vyměnili již několik telefonátů a e-mailů. Zprvu nás všechny pronásledovaly obavy, jaká tato spolupráce bude? Nebudou filmaři příliš zasahovat do dění? Nebudou mít přehnaná očekávání a velké nároky? Já již po několika telefonátech tušila, že se obavy nenaplní, ale červíček stále trochu hlodal.

Nastal den D a my měli i s filmaři sraz na chotěbořském vlakovém nádraží. Pro některé z nás bylo velkým překvapením, když místo očekávané přísné a rázné režisérky s velkým štábem dorazila milá a přátelská paní, která nám nebyla nijak vzdálena ani věkem, ani myšlením. Hned nám nabídla tykání a představila se jako bývalá skautka. Místo štábu měla pouze zvukaře a kameru, kterou natáčela sama.

Do odjezdu vlaku nezbývalo mnoho času a nás zároveň čekalo první setkání s kamerou. Naše první záběry zachycují naši cestu na Skautský dobrý skutek, který jsme uspořádali v Domově se zvláštním režimem v Břevnici pro klienty s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demencí. Na místě nás Bob ohlásil a čekaly nás přípravy programu, které byly rovněž všechny zachyceny kamerou.

Následoval program ve formě krátké scénky, zpívání oblíbených písní a tvorby společného výtvarného díla. Kamera zachycovala rozzářené tváře babiček a dědečků, kteří měli z připraveného programu skutečnou radost. Když se nám čas nachýlil, kamera zvěčnila i náš odchod.

Jelikož se nám s Olgou dobře spolupracovalo, rovnou jsme se domluvili na dalším natáčení, které tentokrát proběhne na našem skautském táboře. Zde měla Olga jasnou představu. Chce natočit několik mladých lidí, kteří zrovna plní zkoušku třech orlích per.

Tato zkouška je sama o sobě náročná, neboť je čeká 24 hodin mlčení, 24 hodin hladu a 24 na samotce. Olgu zajímaly právě pocity a myšlenky, které se při skládání této zkoušky odehrávají v hlavách mladých lidí. Na táboře s námi strávila celý jeden den, a tak byly zvěčněny i běžné táborové činnosti, jako je třeba nástup nebo rozdělání ohně. Večer po setmění jsme se rozloučili a slíbili si, že zůstaneme v kontaktu.

Nakonec po několika měsících, kdy byl film ve střižně, přišlo pozvání na slavnostní předpremiéru, na kterou jsme společně vyrazili. Moc mě těší, že jsme dostali příležitost se na tomto filmu podílet.

Film Jednou skautem, navždy skautem má ukázat pohled na dnešní skauting a přiblížit lidem z široké veřejnosti, že i dnešní mladí lidé (ale nejen oni) se umí smysluplně bavit a nesedí pouze s telefonem v ruce mezi čtyřmi stěnami. Nebojí se obětovat svůj volný čas pro druhé, pomáhají ve svém okolí, tráví čas v přírodě s věrnými přáteli, které znají už od dětství nebo plní různé zkoušky a rozvíjí své dovednosti.

A co píše o filmu samotná Česká televize? 

Současná česká společnost možná čelí morální a mravní krizi. Tento film by měl upozornit, že existuje a stále se rozrůstá společenství lidí, v jejichž životech jsou etické principy díky skautingu plně přítomné… „Pokud jsme svobodní, zdraví a máme co jíst, měli bychom svou energii a čas věnovat těm, kteří takové štěstí nemají.“ I toto je jedno z pravidel skautské výchovy. Naše společnost se ocitá v krizi hodnot, takže skautská morálka by měla být důležitější než kdy dřív. Dvě linie filmu – dialog mezi dvěma generacemi a jací jsou vlastně dnešní skauti? Co jim skauting dává? Proč je zábavné v dnešní přetechnizované a někdy téměř virtuální době se ve skautingu organizovat? Není to přežitá a zastaralá záležitost? Jsou pravidla, principy a zásady skautů stále platné? V čem spočívá to kouzlo, kterému propadají úplně malé děti až k těm téměř dospělým teenagerům, že jsou stále ochotni si hrát a třeba i pomáhat tam, kde je potřeba? Film o českém skautingu potřebujeme. Dobrých příkladů a návodů na způsob života není nikdy dost… Zakladatel světového skautingu Robert Baden-Powel říká: „Objevil jsem rozdíl mezi potěšením a štěstím. Potěšit se můžeme tím, že si zajdeme do kina, na fotbal… Štěstí je ale něco jiného. Jako když radost s láskou jdou s tebou navždy. To přichází až posléze, ne jako výsledek zábavy, ale konáním dobrých věcí, které pomáhají ostatním.“ Už několik let jsou opět skautské klubovny plné. Přece jenom se někteří v této hektické době chtějí vracet k prostým hodnotám života, pomáhat druhým a hledat upřímné přátelství. Mít šanci rozvíjet sebe, své okolí, tvořit lepší svět tím, že je možné vzít svůj život do vlastních rukou.

Čím