Josef Firkušný „Orion“ – Naše cesta po jeho stopách

Již více než rok se skauti z 6. oddílu Sokoli účastní soutěže Malá energetická akademie. Jedním z aktuálních úkolů bylo zmapovat život zajímavé osobnosti našeho regionu. Rozhodli jsme se zvolit jednu z nejvýraznějších skautských osobností v našem městě, kterou byl Josef Firkušný, skautským jménem Orion. Navštívili jsme našeho střediskového kronikáře Láďu Menšíka, který nám poskytnul k nahlédnutí starou kroniku (o jejím pohnutém osudu si ještě povíme) a sdělil nám zajímavé, mnohdy nikde nepublikované, informace. Během naší cesty po stopách Oriona jsme navštívili místo, kde stávala první skautská klubovna v Chotěboři a také Orionův hrob na místním hřbitově. Při
odhrnování sněhu z Orionova hrobu a hřbitovních uliček jsme potkali dva pamětníky, kteří Oriona znali a díky kterým jsme se dozvěděli další zajímavé historky z jeho života. A co jsme tedy zjistili? Josef Firkušný (dále Orion) bydlel na chotěbořském náměstí v hotelu Firkušný, jenž po staletí patřil jeho rodině. Během studia střední
školy v Hlinsku se seznámil se skautem Jiřím Skálou, který ho pozval k sobě domů. Zde zjistil, o čem skauting je, a této myšlence okamži tě propadnul. Stal se skautem. Jeho otec z této novinky nebyl nadšený, protože byl zakladatelem Sokola v Chotěboři, což byla v té době do jisté míry konkurenční organizace. Po čase se však i on s úžasnou myšlenkou skautingu ztotožnil a začal Oriona podporovat. Po studiu odchází na praxi do Prahy, kde se okamžitě seznámil s jedním místním skautem, který ho vzal na setkání skautských vůdců. Zde se setkal s A. B. Svojsíkem (zakladatel českého skautingu), na kterého rychle udělal dojem jednak díky tomu, že strýc Josef byl známý klavírista, a hlavně kvůli tomu, že byl Orion velmi sympatický a nadšený do skautování. Začal navštěvovat věhlasný 21. oddíl v Praze, kde nabyl spoustu zkušeností, které využil později. Orion pomáhal ve skautu všude, kde bylo potřeba, ale snažil se být v pozadí, proto neměl žádné zkoušky. Svojsík si dobře uvědomoval Orionovy kvality a zároveň to, že je nutné, aby měl vůdcovskou zkoušku. Z toho důvodu použil malé lsti a pozval Oriona do
vinárny s tím, že potřebují společně s ostatními členy probrat něco důležitého. Tam se ho ptali na různé otázky a Orion nadšeně a výřečně odpovídal. Na konec mu pak Svojsík řekl: „Gratuluji. Právě jsi složil vůdcovskou zkoušku.“
Zajímavá je i historka, jak získal svoji přezdívku Orion. Jednoho včera šel se svými skauty po Praze celý vysmátý a zastavil je policista. Na otázku, proč se tak smějí, mu odpověděl, že se koukají na hvězdy a vidí souhvězdí Orion. Orion byl velmi zábavný a ochotný. Po návratu do Chotěboře opět pomáhal skautům, jak se dalo. Protože znal spoustu skautů z celé republiky, nabídl jim, aby přijeli zakusit nádhernou přírodu kolem Chotěboře. A tak se stalo, že v jeden okamžik bylo na Chotěbořsku 11 táborů a Orion se o všechny ty tábory staral a zajistil pro ně vše, co bylo třeba. Dokonce na tábory vozil jídlo za své peníze, když zrovna nebylo co jíst. Na fotbalovém hřišti, v dnešní Marešově ulici, nechal na své náklady postavit dřevěnou klubovnu, která ho stála neuvěřitelných 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se v té době běžné platy pohybovaly kolem 500 Kč, není těžké spočítat, že dnes by se jednalo o částku kolem 1 milionu korun. Sportovcům se ale nelíbilo, že byla klubovna na jejich pozemku, a tak tam skauty nechali pod podmínkou, že bude klubovna společná. Orion souhlasil, ale určitě po čase litoval, protože se z klubovny
ztrácely různé věci. Klubovna byla v roce 1938 zbořena. Díky Orionově známosti s Janem Novákem si jej k sobě zavolal místonáčelník Junáka, generál Klecanda, který se chtěl s Orionem díky jeho vynikající pověsti seznámit. Za okupace proběhla mezi Orio nem a generálem Klecandou spolupráce. Po válce se Orion postaral o to, aby se v Chotěboři zastavila manželka zakladatele světového skautingu Roberta Badena Powella – Olafe Powelová. Ta chotěbořské skauty navštívila u jejich klubovny poblíž hřbitovní zdi, kde byli nastoupeni všichni chotěbořští skauti. Ač měli skauti v Chotěboři víc kluboven, setkávali se hlavně v hotelu Firkušný, který Orionovi patřil a který byl něco jako jejich hlavní štáb. Po nástupu komunistické totality koncem čtyřicátých let byl Orionovi hotel zabaven a on byl nucen se přestěhovat do menšího domku v ulici Trčků z Lípy. V této době Orion svěřil střediskovou kroniku Zdeňku Menšíkovi (bratrovi našeho kronikáře), který ji ukryl u sebe doma, kde nebyla odhalena i přes to, že v jeho domě proběhla prohlídka. Takovou perličkou je, že v době prohlídky ji schoval v ledničce, jinak ji nechával na půdě. V úkrytu zůstala nakonec celých 40 let až do posledního obnovení Junáka. Orionův příkladný a hodnotný život byl zakončen roku 1969, kdy umírá. O tom, že se jednalo o opravdu významnou osobnost nejen regionálního významu, svědčí fakt, že na Orionův pohřeb přišlo kolem 2 000 lidí, včetně zástupců ústředí Junáka z Prahy.